Poprvé…
Můj první slalom s vlastním autem. Asi dvakrát, nebo třikrát jsem zkoušel svůj um mezi kužely, ale buď to bylo s půjčeným závoďákem nebo s autem manželky. Nikdy to nebylo ono, protože kdesi v koutku hlavy se vždycky ozývá ten hlásek „hlavně to nerozbij“. Ale teď už jsem mohl konečně jet beze strachu a naplno. Někdy až moc naplno…
Všechno okolo připravit, nachystat auto a můžu vyrazit do tréninku. Vzhledem k tomu, že v seriálu ČS Autoslalom působím jako technický ředitel, tak nebyl čas si projít trať, ale alespoň jsem ji viděl na obrázku. Ale co, domácí prostředí Motokár Hodonín znám velice dobře, takže mě nemohlo nic překvapit. A taky že nepřekvapilo. Hned v tréninku z toho byl druhý čas absolutně a to ukazovalo, že by z toho mohl být na konci dne moc pěkný výsledek. Po skončení tréninků už byl čas na track walk a na zkoumání toho, kde bych nějaké vteřinky mohl ušetřit.
Vyplatilo se! Hned první závodní jízda byla o 3 sekundy rychlejší než trénink. Super čas. Do druhé jízdy jsem nastupoval s vysokým sebevědomím, že můžu ještě něco stáhnout, když se vyvaruju chyb. Nakonec v druhé jízdě přišla má největší chyba závodu, protože ve výjezdu z retardéru mi při podřazování lehce podklouzla kola a tato chyba se na úzké Pánovské trati neodpouští. Následoval výlet mimo trať tak blízko ke stromkům, až jsem si o jeden z nich sklopil pravé zrcátko. Nakonec z toho byl jen o desetinu horší čas než při první ostré jízdě. Ale psychika utrpěla… Další jízdu jsem se nemohl koncentrovat a jel jsem až moc opatrně. Výsledkem byl skoro o dvě sekundy horší čas.
Bylo by dobré zmínit, že závod se jel na 6 rozjížděk, z čehož se počítali nejlepší 4. Nejhorší však bylo zjištění po zveřejnění průběžných výsledků, že jsem v první jízdě měl dvou sekundovou penalizaci za sražený kužel 15 metrů za startem o
kterém jsem vůbec nevěděl. Takže už i čas z první jízdy byl nepoužitelný. Zbývaly poslední 3 jízdy a všechny jsem musel zajet na výbornou, aby z toho byl nějaký výsledek.
Sluníčko se začalo opírat o asfalt a všichni soupeři začali zrychlovat. Tlak v mé hlavě se začal stupňovat a velezkušení kluci z týmu (Míša Novický a Ríša Šimoník) mi začali dávat cenné rady. Takže nasednout do auta, čistá hlava, neudělat chybu a vyjde to. 4. jízda naši strategii korunovala mým nejlepším časem, pátá nebyla o moc pomalejší a v té šesté už to bylo jen o tom neudělat chybu, jet na jistotu, ale jet i dostatečně rychle. Všechno vyšlo na jedničku.
V nejslabší kategorii do 1400ccm jsem obsadil 3. místo. Dostal se přede mně pouze jeden vůz s motorem Yamaha 1000R Thunderrace, který fenomenálně pilotovali bratři Krausovi. Na jejich 180 koní jsem prostě neměl, i když se řídím heslem: „Na co nemám výkon, doženu odvahou“. I v průběhu závodu mě někteří jezdci umravňovali, že jedu už moc na hraně…I tak to ale na kluky nestačilo.
Takže tedy lehké shrnutí, 5.místo absolutně, 3. místo v kategorii do 1400ccm a skvělý pocit ze závodění a z toho, jak vše šlapalo na jedničku. Mé největší poděkování patří právě Míšovi a Ríšovi za absolutně dokonalý servis vozu.
Další report bude následovat po 4. závodě Winter Slalom Cupu pod záštitou ČS Autoslalom.